pátek 22. května 2009

Není nad dobrě vychlazené pivo

Blíží se poslední středa v měsíci, a to znamená, že opět vynechám pravidelnou návštěvu oblíbeného restauračního zařízení.
K tomu není co dodat. Jen možná pár citátů :

Výsměšek spokojeně mlaskl. "No, musím říct, že my tady v Ankh-Morporku dobře víme, co se dává do dobrého piva," prohlásil. Mágové přisvědčili. Oni to taky věděli. Proto pili gin s tonikem. (Terry Pratchett - Těžké melodično)

Párty byla v plném proudu. (...) Mágové spolu navzájem švitořili s nucenou veselostí lidí, kteří se vidí celý den, a teď se ještě k tomu musí sejít i večer. (Terry Pratchett - Sekáč)

„Dobré ráno,“ řekla a začala se přehrabovat ve svém pytli. Jmenuju se Gyta Oggová, mám patnáct dětí, tohle je moje kamarádka Esme Zlopočasná, jedeme do Ankh- Morporku, dal by si někdo chléb s vajíčkem na tvrdo ? Mám jich spoustu. Spal na nich sice kocour, ale nic jim není, podívejte, stačí takhle udělat a narovnají se. Ne ? Jen si poslužte. Počkejte, mrknu, co tady ještě mám… aha, nemá s sebou někdo otvírák na pivo ?“
Muž v rohu naznačil, že on by něčím takovým disponoval.
„Výborně,“ přikývla Stařenka. „A má někdo něco, z čeho by se dala láhev piva vypít ?“
Další muž s výrazem naděje přikývl.
„Výborně,“ řekla Stařenka. „A teď, má někdo láhev piva ?“
(Terry Pratchett - Maškaráda)

sobota 16. května 2009

Koťata

Dlouho trvalo, než jsem tyto již prastaré fotky vyštrachal. Abych se taky ukázal jako milovník kočičího plemene. První porod zakladatelky našeho kočičího rodu - Micky. Asistoval jsem celý večer a narodila se čtyři krásná koťata. Kdo ví, kde je jim konec. Teď je už Micka zasloužilá babička, žije stále u nás, ale další potomky jsme jí zakázali.

úterý 12. května 2009

Sýkora koňadra




V sobotu brzy ráno jsem vyrazil na výlet na můj oblíbený kopec Hradiště u Habří. Je to taková moje relaxace, odpočinek od každodenního shonu a rutiny. Pozoruji východ slunce, snažím se zahřát jeho jarními paprsky a když to nepomáhá, doplním tepelnou energii kávou z termosky. Kolem švitořej ptáčkové, ale jinak je všude klid a pohoda. Vypínám mozek, medituju, a hledám odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec ...
Pořídím pár foto-krajinek a snažím se vyfotit i pár hodně vzdálených zpívajících strnadů. A tu na nejbližším keři přistává sýkora koňadra Parus major, ignoruje moji maličkost a prozpěvuje si. Asi taky vypnula mozeček a instinkty a medituje :-)

pondělí 11. května 2009

Nevymřou ...

Když za jarní, ještě ne tak teplé noci, uslyším ze zahrady poprvé melodický jemně cvrčivý zvuk, je mi jasné, že se opět vrátily mé zpívající žabičky-ropušky. Když jsem ten záhadný zvuk slyšel, před lety poprvé, tak jsem jako ptáčník hádal na cvrčilku, popřípadě krtonožku. A ona ropucha zelená (Bufo viridis), ohrožený a zvláště chráněný druh, ale v mém bazénku se jí líbí. A všichni kolemjdoucí se zajímají co mi to na zahradě tak pěkně zpívá. Turistická atrakce. A je tam vždy několik párečku, a asi si to náramně užívají. Už teď je bazének plnej slizovejch provázků s mrńavými černými žabými vajíčky.
(Neumím sice laticky, ale některé české názvy zvířátek, hlavně druhové jsou asi doslovně přeloženy : Bufo viridis - Ropucha zelená, Picus viridis - Žluna zelená, Lacerta viridis - kupodivu Ještěrka zelená)

středa 6. května 2009

Rehek domácí

Venku prší, dětem se nechce do školy, mé maličkosti do práce. Den určený pro lenošení v posteli. Při pohledu z okna na promočenou zahradu zaujme ptáček vesele poskakující a ignorující jarní lenivou náladu.


Sameček Rehka domácího (Phoenicurus ochruros) má úplně jiné starosti. Musí taky zaopatřit rodinu, sehnat něco do zobáčku, přežít. Ale počasí mu asi vyhovuje. Nebo alespoň tak vypadá. Radostně.

sobota 2. května 2009

Vítání ptačího zpěvu Duchcov

Jako každý rok, i tento první květnový víkend byl věnován mezinárodní akci milovníků ptactva a to "Vítání ptačího zpěvu".

Letos jsem vynechal pravidelnou návštěvu jediné dvoudenní akce a to na Mělnicku (možná příští rok), a vyrazil jsem na nejbližší místo a to do Duchcova.
Sešlo se asi 20 nadšenců + 4 organizátoři, takže plno lidiček. A bylo to celkem fajn.


V čem tyto akce vlastně spočívaj. Lidi, kteří tomu problematice rozumí vymyslí termín a místo konání. Seznam těchto akcí je dostupný na webu ČSO http://www.birdlife.cz/ (Česká společnost ornitologická). V den konání přijdou zájemci o tuto akci, rozdělení do několika skupin :
Skupina A - ti, kteří tomu nerozumí, ale mají o věc zájem
Skupina B - ti, kteří tomu nerozumí, mají o věc zájem, ale tváří se jako že tomu rozumí
Skupina C - ti, kteří tomu opravdu rozumí
Skupina D - ti, kterým je to jedno

Já se pohybuji na rozhraní skupiny B a C, někdy si myslím, že jsem už C, ale lidičky z C mě usvědčí v tom, že jsem ještě B. A do skupiny D, patří většinou děti. Těm je to šuma fuk, hlavně že jsou rodiče spokojeni.

A teď vlastní akce. Vše probíhá následnovně. Ti, ze skupiny C (většinou organizátoři), vidí, či spíše slyší nějakého toho opeřence a upozorní na to lidi spadající do ostatních skupin. Ti se doporučeným směrem podívají donesenou optikou a říkají, "Jééééé, ptáček, ten je ale krásný !!!!". A vytáhnou kvalitní kompaktní fotoaparáty a na vzdálenost více než 20 metrů pořizují vlastní foto dokumentaci. A tak to jde až do konce, kdy utahaný, ale spokojený organizátor oficiálně ukončí akci se slovy "Tak zase napřesrok". Udělá si čárku do svého deníčku a těší se na další víkend, kdy vyrazí opět do přírody, ale už pouze s lidmi skupin C a A (učitelé a žáci).

Prostě opravdu parádně prožitý den.