Alzheimer

TERRY PRATCHETT DAROVAL MILIÓN NA VÝZKUM ALZHEIMEROVY NEMOCI (17. 03. 2008 )
Terry Pratchett se rozhodl darovat jeden milión dolarů britské nadaci zabývající se výzkumem Alzheimerovy choroby Alzheimer’s Research Trust. Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, při které dochází k postupné demenci. V současné době není známa příčina vzniku Alzheimerovy choroby. Hlavní změnou je ukládání beta-amyloidu v mozku a další změny, které postupně způsobí rozpad nervových vláken a nervových buněk. Alzheimerovou chorobou se mění také látková činnost mozku. Současná medicína tuto chorobu nedovede účinně léčit, pouze poněkud zpomalit její postup.Tato nevyléčitelná nemoc byla Terrymu Pratchettovi diagnostikována v prosinci minulého roku v její rané fázi.
Na konferenci obdarované britské nadace Terry Pratchett prohlásil: "Jedna moje část si je vědoma toho, že žijeme ve světě nových možností a vědeckého poznávání, ale část téhle vědy se podobá praktikám vůdů. Ale věda nikdy nebyla tak docela přesná a já bych klidně snědl výměšky mrtvého krtka, kdyby mi to dalo šanci bojovat."
(Převzato z www.discworld.cz)

A proč o to vlastně píšu ?
Rád čtu knížky toho báječného spisovatele, a je mi proto líto, že už jich asi moc nenapíše.
Alzheimer je hrozně zrádnej.
Zpočátku to vypadá, že se ni neděje. Výpadky krátkodobé paměti, problémy s psaním a mluvením. Vše se ale zhoršuje velice rychle. A v paměti zůstávají jen vědomosti, které tam byly uloženy již hodně dávno. Člověk si přestává pamatovat, co dělat před několika minutami, nefunguje orientace v prostoru a v čase. Začíná se chovat jako dítě, má radost z maličkostí, rád by byl prospěšný, a tak se snaží stále vykonávat nějakou činnost.
Není schopen nad prací moc přemýšlet a tak zvládně jen jednoduché a jasné činnosti. Bohužel si stále uvědomuje svoji nemoc. Rád by byl komunikoval, ale nejde mu to. Rád by se zapojil do všeho okolního dění, ale má strach, že to nezvládne. Bojí se styku s neznámými lidmi. Ale je rád mezi jeho vlastní rodinou a přáteli, kteří ho mají rádi.
A jak těmto lidem pomoci.
Je nutné s nimi komunikovat tak, aby porozuměli. Jednoduché otázky na které je možné odpovědět jednoduchou odpovědí.
Je nutné je zapojovat do všech činností které zvládnou, tak aby se necítili zbyteční.
Je nutné jim ukázat vaši lásku, a oni pak rádi prožijí ten krátký zbytek života, který mají.
Ale hlavně žádný soucit. Oni vědí, že jsou nemocní a není nutné jim to připomínat.

Moje paňmáma (v jejím případě nepoužívám to hanlivé slovo tchyně) trpí touto nemocí asi tři roky. Mám ji hrozně rád, nikdy mi neublížila, vždy se snažila mi pomoci. A chovala se ke mě, a stále chová, možná i lépe, než moje vlastní máma.
A teď je nutné jí to vrátit.

K zamyšlení

"I'd rather spend my life close to the birds, than waste it wishing I had wings."

"Mnohem raději prožiju život s ptáky, než abych ho promrhal sněním o křídlech."
(volně přeloženo, zdroj TV Nova, 7.9.2009, Dr. House)

Draci

Draci se dělí do dvou základních kategorií :

1) Draci papíroví (sem patří i draci existující díky igelitu, kartónu či jinému větruvzdornému materiálu)

2) Draci mýtičtí (sem patří všechny ty šupinaté příšery, které se vyskytujou v pohádkách a fantasy knížkách)

Dnes se budeme věnovat kategorii draků papírových. Základem pro pouštění papírového draka je trocha volného času, správné počasí, dlouhý provázek a samozřejmě drak.

Trocha volného času se tuto sobotu našla, trošku foukal i vítr a draka jsme dostali od firmy Opavia. Zadarmo. Tedy za sušenky. Variantu BeBe Brumík v letadle. Ne zrovna papírovou variantu, ale nevadí, tuto maličkost jsme v klidu ignorovali. Poctivě jsme si ho vymalovali pastelkama a hůrá do přírody. Zrovna jsme si

vybrali stejnou dobu a místo jako místní myslivecký svaz, ale ani nás, ani je, to nerozházelo. Oni přežili náš radostný řev, a my jejich rány brokovnicí do kachen (to jako ptakomil sice neuznávám, ale raději se nesnažím jim to rozmluvit).

A drak opravdu letěl. Sice ne furt, ale když se k tomu přidal alespoň poklus, tak bylo vyhráno.

Už se těšíme na pořádný podzimní vítr. To bude polítání.

Stráže! Stráže!
(Terry Pratchett)
Kapitán Elánius uctivě převedl Patricije napříč ulicí a vešel s ním do uličky Náhlého štěstí. Tam mu ukázal zajištěnou stopu.

"To jsou otisky nohou, pane," řekl. "To by nám celou věc poněkud vyjasňovalo, pane. Je to spíš otisk něčeho, co bychom mohli nazvat drápy, nebo ještě přesněji spáry."

Patricij zíral na otisky v bahně. Jeho tvář nesla naprosto neutrální výraz.

"Aha," řekl nakonec. "A máte nějakou teorii, která by to vysvětlovala, kapitáne?"

Kapitán teorii měl. V těch dvou hodinách do svítání ho napadlo všechno možné, mimo jiné i několik teorií, z nichž se mu neustále vracela především ta první, která mu říkala, že udělal zásadní chybu v okamžiku, kdy se narodil.

Pak i na Stínov pronikly první paprsky zeměplošského rána a on byl stále ještě naživu a neupečený. Rozhlížel se kolem sebe s přihlouplou úlevou a necelý metr od sebe uviděl otisky. Byl to okamžik, kdy litoval, že už stačil vystřízlivět.

"Víte, pane," zaváhal, "všichni víme, že draci se už přes tisíc let počítají k vyhynulým zvířatům, pane, ale -" "Ale co?" Patricijovy oči se zúžily.Elánius vstoupil na tenký led.

"Ale, pane, je tady důležitá jedna věc, vědí to ti draci? Seržant Tračník tvrdí, že zaslechl takový kožnatý, šupinatý zvuk těsně předtím, co... předtím, než..., než se stala ta věc."

"Takže vy si myslíte, že do města přiletěl nějaký vyhynulý a pravděpodobně jen mytický drak, přistál v té úzké uličce, zpopelnil skupinku zločinců a zase si letěl svou cestou?" upřel na něj pohled Patricij. "V tom případě bychom mohli říci, že to bylo velmi sociálně založené zvíře.""

No, když to berete takhle, pane -"

Jestli není lepší se oběsit

Horoskop na pátek 4. 9. 2009 - Vodnář
I dnes můžete více ztratit než získat, proto jednejte uvážlivě. Raději za každou cenu neprosazujte svoji metodu, ale snažte se pro řešení vzniklých potíží získat co nejvíce času, neboť ten jediný bude vaším spojencem. Mějte oči v zaměstnání otevřené, možná se nevyhnete intrikám.

... mám takovej dojem, že tohle je můj horoskop na celej letošní rok ...
(A ještě navíc intriky v práci, to je fakt drsný)

Léto 2009

Prázdniny nám skončily. Zase.
Včera začal opět klasický celoroční stereotyp. Ráno vzbudit rodinu, připravit rodinu, dopravit rodinu. Školka, škola, jedna práce, druhá práce.
Tak ještě nějaká ta vzpomínka na letošní letní dovolenou. Toto jsou opravdu jediní (teda mimo vrabčáků a racků) zástupci ptačí říše v destinaci, kterou jsme navšívili.

Volavka stříbřitá - Egretta garzetta
Hrdlička senegalská - Streptopelia senegalensis.
Orlovec říční - Pandion haliaetus

A pak nějakej bílej holub.

Ale jinak tam bylo fajn.