Dědictví otců

Dne 28. března 2004 zemřel ve věku 95 let jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších francouzských spisovatelů, i u nás velmi oblíbený prozaik a dramatik Robert Merle. Narodil se 29. srpna 1908 v Alžírsku, poté žil ve Francii, vystudoval filosofii a anglistiku, učil a překládal a po úspěchu prvních románů se věnoval psaní. Merle byl třikrát ženatý a měl šest dětí. Od poloviny sedmdesátých let se soustředil na své největší dílo, třináctidílnou ságu z dějin Francie 16. a 17. století, z období náboženských válek mezi katolíky a hugenoty a z počátků vlády Ludvíka XIII. První šestidílný cyklus Fortune de France (Osudy Francie, 1977-1984) známe v češtině pod názvem prvního dílu jako Dědictví otců (české vydání má dohromady 3200 stran).

Hrdinou a vypravěčem je druhorozený venkovský šlechtic a lékař v královských službách Petr ze Sioraku. Stylizované, archaicky zabarvené vyprávění, inspirované stylem dobových kronik či pamětí, je plné humoru a dobrodružství a připomene romány Dumasovy, Merle však narozdíl od něj plně ctil historii a studoval archívy, kroniky apod. Do češtiny tuto šestici objemných románů přeložil kongeniálně bohatým a jadrným jazykem Miroslav Drápal(1916-1991).

Nyní mám rozečtěn 2. díl tohoto cyklu, "V rozpuku mládí", který popisuje studentská léta hlavního hrdiny Petra ze Siroaku. 

Poprvé jsem tento román četl ne svých studiích na vysoké škole a mohl jsem spolu s hlavní postavou prožívat jeho milostné zálety a zápletky, které tak trochu tvoří hlavní kostričku knihy, samozřejmě na pozadí historicky zřejmě přesně zpracovaných a popsaných tehdejších událostech.

Nyní po drahně letech, jsem se opět pokusil začíst se do této ságy, a povedlo se. Opět na mě příjemně působí Petrovy milostné až sexuální avantýry, tak jako za mlada.

Takže doporučuji.

("Toť vaše jizba, pane," pravila Fontanetka neodvažujíc se nabídnout více krom svých povinností.
"Vejdi," oslovil jsem ji a usedl na lůžko, přívětivě se usmívaje."Já bych ochotně přijal tvou pomoc, kdybys mi ji nabídla."
"Z plna srdce, pane," pravila dívčina a převelice půvabně poklekla k mým nohám, Krom toho její poloha mi skýtala vyhlídku do jejího živůtku, volně šněrovaného, aby nepotlačoval svůj obsah.)

Krmítko 02.01.2011

Tuto zimu jsem neměl čas instalovat nějaké řádné krmítko.

Takže jen mistička plná chutných semínek pro sýkorky. Hlavně, že si ji najdou a trochu si zpříjemní hladové zimní období. A co na misku lítá :

Sýkora modřinka (Parus caeruleus)

Sýkora koňadra (Parus major)
Sýkora babka (Parus palustris)


A teď zamyšlení. Co to vidím na krmítku za sýkorky. Jsou to ty samé, co mi letos v létě zahnízdili v budkách na zahradě, nebo to jsou nějací přilétavci ze severních krajin.

Sýkorky jsou převážně stálí ptáci. Pouze mláďata se občas stěhují jinam, ale většinou vyjímečně a taky ne moc daleko. Ze severu k nám občas zaletí modřinky, ale pokračují dále na jih. Koňadry z Ruska a jiných post-sovětských republik u nás občas zůstanou i na zimu, ale opravdu minimálně.

Takže, sýkorky na krmítku jsou naše české sýkorky.