http://www.jajsem.com/jak-to-citim-ja-brhlicek-muj-maly-pribeh-o-poznani-propojeni
Kristepane, proč nás tolik trestáš. Taková hezká paní a tolik krásných, ale úplně nesmyslných keců.
Proč raději nezůstala to krásné letní poledne u toho krájení oběda (pozn. to je taková ta práce, kdy se vytáhne z lednice oběd, a nakrájí se na potřebný počet dílků, hmm).
Já tedy zkráceně popíšu, co paní popsala zdlouhavě a pak tomu dodám vlastní zkrácený názor.
No prostě ji při "krájení oběda" narazil brhlík do okna a ona ho praktikami z kurzu "reconnectivního léčení" přivedla k životu (to jsem schopen ještě překousnout).
Brhlíček pochopil, že byl obživen zázračnými metodami, a odměnil pani náležitým brhličím způsobem (ach jo).
Prostě si láskyplně navzájem zírali do očí, hladili se a mluvili spolu. A to celých 10 minut. A pak byl slovně propustěn (drsný).
A za 14 dní se situace opakovala (proč by si za kousek té lidské něhy tu svoji hlavičku nerozmlátil). Jen s tím rozdílem , že pak již sám vylezl na ruku a křehoučkými nožičkami chytil paní za prst (ježíšikriste, třeba jí chtěl pogratulovat, a nebo měl již poškozenej mozeček).
Takže - miluji přírodu a ptáčky obzvláště. Také mám občas pocit, že ten rehek, co sedí naproti na plotě mě pozoruje, poslouhá a za chvíli mi bude zobat z ruky.
Omyl !!!!
Ptáci mají svojí inteligenci, ale ta jim velí, co nejbystřeji pozorovat nepřítele a co nejrychleji mu zdrhnout.
Ano jsou domácí ptačí mazlíčci, kteří se chovají jinak, ale u nich byla náklonnost k lidskému tvorovi vypěstováná dlouhodobým učením a zvykáním.
Ale tohle je absulutní nesmysl. Ještě že článek nekončil happyendem - jako že měli svatbu, plno dětí a jestli neumřeli ...
Jen méně takových článků :-(
brhlíček
pátek 10. srpna 2012
čtvrtek 9. srpna 2012
Syndrom elektronického oka
Nastala éra elektronické komunikace.
Píšeme blogy, prezentujeme své zážitky na sociálních sítí, nahráváme své video záznamy na videoportály.
A proč vlastně ?
To že se lidé rádi chlubí je samozřejmě v pořádku, ale proč nás láká prezentace před "naplněným sálem" ? Čím více lidí, tím lépe. Čím více pseudo-kamarádů, tím je to zajímavější.
Abych řekl pravdu, tak sám nevím.
Já se "snažím" striktně odlišovat prezentaci před veřejností od chlubení v rámci rodinného kruhu. Ano uvozovky jsou na místě. Snažím se, to neznamená, že to vychází.
A jestli se chci chlubit, musím mít čím.
A tak vědomě, či automaticky pořizujeme informace o všem co se kolem nás děje. Fotíme, natáčíme, a pak se to snažíme prezentovat.
A prožitek událostí kolem nás máme až zpětně, ze záznamu. A tak stále častěji odcházíme z místa dění s množstvím záznamů, avšak nemame ponětí, čeho jsme se účastnili.
A moderní technika nám to čím dál tím více umožňuje. Už nemusíme tahat, těžké videokamery a foťáky. Lehoučké digitální přístroje, a v poslední době chytré telefony nám to ulehčují.
Je to dobře ?
Odpověď asi nechám na každém z nás.
Pravda je ta, že poslední dobou přicházím z výletu, ze společenské kulturní či sportovní akce a vlastně vůbec nevím, co se tam dělo a jak to tam vypadalo.
Starám se o správné místo a úhel záběru, sleduji směr slunečního světla. Kontroluji kompozici, lidi sleduji jen jako postavičky na malé obrazovce. Ano trochu jsem to zbagatelizoval, ale částečně to tak je.
Přícházíme o ten skutečný, přímočarý prožitek. Ten, který si uchováváme pouze v naší paměti a máme z něj skvělý pocit. Používáme raději paměť elektronickou, a pocity chceme po ostatních, kterým se to snažíme prezentovat.
Nechci, aby lidé zahodili kamery a fotoaparáty. Chtěl bych, aby je dokázali odložit. A na otázku "A máš nějaké fotky ?" odpovědět "Nemám, ale bylo tam krásně, také se tam jeď podívat !".
A zážitky uchovávat hlavně ve své paměti. To je přeci to nejmodernější záznamové médium.
Příspěvek způsobil článek z idnes.
Zdroj: http://mobil.idnes.cz/umberto-eco-kritizuje-chytre-telefony-dyp-/mob_tech.aspx?c=A120808_114803_mob_tech_LHR
Píšeme blogy, prezentujeme své zážitky na sociálních sítí, nahráváme své video záznamy na videoportály.
A proč vlastně ?
To že se lidé rádi chlubí je samozřejmě v pořádku, ale proč nás láká prezentace před "naplněným sálem" ? Čím více lidí, tím lépe. Čím více pseudo-kamarádů, tím je to zajímavější.
Abych řekl pravdu, tak sám nevím.
Já se "snažím" striktně odlišovat prezentaci před veřejností od chlubení v rámci rodinného kruhu. Ano uvozovky jsou na místě. Snažím se, to neznamená, že to vychází.
A jestli se chci chlubit, musím mít čím.
A tak vědomě, či automaticky pořizujeme informace o všem co se kolem nás děje. Fotíme, natáčíme, a pak se to snažíme prezentovat.
A prožitek událostí kolem nás máme až zpětně, ze záznamu. A tak stále častěji odcházíme z místa dění s množstvím záznamů, avšak nemame ponětí, čeho jsme se účastnili.
A moderní technika nám to čím dál tím více umožňuje. Už nemusíme tahat, těžké videokamery a foťáky. Lehoučké digitální přístroje, a v poslední době chytré telefony nám to ulehčují.
Je to dobře ?
Odpověď asi nechám na každém z nás.
Pravda je ta, že poslední dobou přicházím z výletu, ze společenské kulturní či sportovní akce a vlastně vůbec nevím, co se tam dělo a jak to tam vypadalo.
Starám se o správné místo a úhel záběru, sleduji směr slunečního světla. Kontroluji kompozici, lidi sleduji jen jako postavičky na malé obrazovce. Ano trochu jsem to zbagatelizoval, ale částečně to tak je.
Přícházíme o ten skutečný, přímočarý prožitek. Ten, který si uchováváme pouze v naší paměti a máme z něj skvělý pocit. Používáme raději paměť elektronickou, a pocity chceme po ostatních, kterým se to snažíme prezentovat.
Nechci, aby lidé zahodili kamery a fotoaparáty. Chtěl bych, aby je dokázali odložit. A na otázku "A máš nějaké fotky ?" odpovědět "Nemám, ale bylo tam krásně, také se tam jeď podívat !".
A zážitky uchovávat hlavně ve své paměti. To je přeci to nejmodernější záznamové médium.
Příspěvek způsobil článek z idnes.
Zdroj: http://mobil.idnes.cz/umberto-eco-kritizuje-chytre-telefony-dyp-/mob_tech.aspx?c=A120808_114803_mob_tech_LHR
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)