Zvonci, stehlíci a zvonohlíci (1)

Před týdnem jsem si přivezl několik zástupců naší ptačí fauny, jaké jsou tedy zkušenosti v počátcích mého chovatelského úsilí.
Ptáčkové jsou stále plaší, ale je vidět, že si na mě postupně zvykají, o ranním přinášení potravy už vědí, snad ho i očekávají. Misky s krmení se nacházejí v dolní části voliéry, ptáci využívající hlavně horní část, mají více klidu. Ale stehlíci se již odváží na semínka i v mé přítomnosti.
Minulý čtvrtek jsem zakoupil a poprvé aplikoval jablečný ocet, ředěný v poměru 1:100 vodou samozřejmě, prý na to byli zvyklí a prý je to dobré na látkovou výměnu ptáků. Hmm, nevím.
O víkendu jsem koupil písek, informace na internetu říkal že písek a grit, prý zase potřebují na lepší trávení a jsou něm i nějaké minerální látky. Grit jsem vzdal, byl moc hrubý, to by těm chudákům zaskočilo. Ale písek podivuhodně zmizel. Buď ho rozházeli po dně, či sežrali.
Vše budu aplikovat jednou týdně.
Stehlíci prý potřebují i červené barvivo, hlavně při přepeřování. Takže další položka k zakoupení, to ale nespěchá.

Chov eurofauny

Tak jsem si konečně splnil moje životní přání, mám první ptačí voliéru a v ní ptačí jedince žijící běžně kolem nás. Já starý, ne moc aktivní ornitolog, spokojený s tím, že kolem mě na zahradě zpívají mí oblíbenci, jsem vždy zastával názor, že je ptáčkům venku vždy lépe a že je tak trochu barbarství je zavírat do klece. Ale zároveň jsem po tom tak nějak toužil.
Ještě tak papoušky, astrildovité a kanáry, kteří nikdy volnost přírody nepoznali, ale chovat v kleci něco, co by mělo být venku jsem zavrhoval. Ale při návštěvě ZOO i obdivoval.
A teď mám ve voliéře párek zvonků, stehlíků a zvonohlíků.
Prostě jsem nějak zavrhl své vlastní předsudky a zkusím vlastní chov. Samozřejmě jsou to všechno jedinci již narození v zajetí, venku by stejně dlouho nepřežili. Budu se snažit jim vytvořit co nejlepší prostředí, tak aby se cítili jako v přírodě ale zároveň se budu snažit, aby si přivykli na přítomnost člověka.
Zakoupil jsem je na Slovensku u chovatele eurofauny a vpořádku přivezl domů. Snažím se najít něco ohledně legislativy chovu eurofauny v Čechách, ale zatím jsem neuspěl.

Tuto neděli 24.8.2014 jsem vybavil voliéru větvemi, bidýlky a krmítky a ptáky do ní vypustil. Jaké jsou tedy první moje zkušenosti.

Krmení - každý z druhů, už kvůli jejich velikosti a zřejmě i zvykům by mohl žrát něco jiného. Zvonci mají velký silný zobák, takže se asi hodí větší semena, stehlíci jsou střed a zvonohlíci zase potřebují něco drobnějšího. Začínám tedy směsí pro kanáry, která obsahuje řepku, lesknici, proso, loupaný oves, len a semenec. A pár barevných, asi vitamínových drobků. A k tomu přidávám žíhanou slunečnici. Ta chutná zvonkům, ale i zbytek semínek se sní, jen proso a to hlavně červené nějak nechutná. Zavěšují i listy pampelišky, ale na rozdíl o kanárů jim zatím moc nejede. Občas přidám pár stvolů jílku, ale taky si na něj zatím zvykají. Mimo nádoby na vodu jsem jim dal i misku na koupání, ale na rozdíl o kanárů se zatím moc necachtají.
Pozorování - nejvíce v pohodě jsou stehlíci, mají nejmenší strach, hlavně sameček, který je trochu více dominantní, chodí hned na nové zrní, vše ostatní odhání. Zvonohlíci jsou nenápadní, ale protože jsou nejmenší, tak jsou zatím ve všem pozadu. Největší plašani jsou zvonci, vadí jim moje přítomnost, i když jsem v klidu u klece, stále létají z větve na větev, uklidní se, až když odejdu. S těmi bude asi největší problém, musí si na moji přítomnost zvykat postupně. Uvidím. Trochu mám i obavu z toho že jsem koupil dva samce, uvidím později. U zvonohlíků je pár jasný, jsou barevně odlišení, u stehlíků je samec pánem páru, takže to umírněnější je asi samička. Ale u zvonků je sice možná samička trochu menší než samec a i žlutá v ocase není tak svítivá jako u samce, ale přesto je celkem dost zelená, a zatím se i více zvonivě ozývá než ten, kterého jsem koupil jako samce.