Pohádka nebo příběh

Může být příběh pohádka ?

Může. Záleží na okolnostech. Záleží na tom, kdo nebo co se potká. Kdo chce vyprávět a kdo poslochat.

Jdu po ulici a dívám se kolem sebe. Prší. Jdu schovaná pod deštníkem a nepospíchám. Nemusím. Mám svůj deštník. Stal se mojí součástí, patří ke mně. Je můj.
Poprvé jsme se viděli před rokem. Zaujal mne hned na první pohled. Sympaťák, Ale potřebuji ho ?

Nakonec jsem odešla bez něj. Odjela, nebyl z mého města.
Celý den jsem na něj myslela, mám nebo nemám : Moc se mi líbil.

Nakonec je můj, našli jsme k sobě cestu.

Ale co by dělal, kdybych ho někde zapomněla, čekal by, že se pro něj vrátím nebo by se těšil na nového majitele ?
Co když je větroplach, co když mu vadí déšť, co když má rád slunce, které vlastně nikdy neuvidí ?
Nechtěl by, abych ho ve větru pustila a on si mohl plachtit kam chce ?
Třeba až ke hvězdám ?

Možná ho jednou pustím, možná, ale dnes ještě ne.

Nejsem připravená.

Ptačí hlasy - rozpoznávání

Pěvuška modrá
Pěnice hnědokřídlá
Střízlík obecný

Ptáčkové z Fuerteventury

Arenaria interpres	Kameňáček pestrý
Charadrius alexandrinus	Kulík mořský
Numenius phaeopus	Koliha malá
Tringa nebularia	Vodouš šedý
Sterna sandvicensis	Rybák severní
Larus fuscus	Racek žlutonohý
Bubulcus ibis	Volavka rusohlavá
Myiopsitta monachus	Papoušek mniší
Anthus berthelotii	Linduška kanárská
Upupa epops	Dudek chocholatý
Lanius excubitor	Ťuhýk šedý
Sylvia conspicillata	Pěnice brýlatá
Streptopelia decaocto	Hrdlička zahradní
Anser anser	Husa velká

 

Když ve vztahu vládne žena

Emancipace přivedla ženy k dominantnějším rolím, nedostatek mužských identifikačních vzorů zase muže k submisi. I tak by se dalo zobecnit, proč se stále více mužů ve vztazích nechá ovládat ženou, a to i přesto, že v zaměstnání tomu může být přesně naopak. Každý muž je jedinečný, proto se u něj i submise projevuje specificky. Zatímco někteří muži svou partnerku obletují a plní jí i nevyřčená přání, jiní jsou směrem k ní absolutně poslušní a dělají přesně to, co partnerka naplánuje či vymyslí, další ženu obdivují do té míry, že přebírají její názory a vše jí takzvaně odkývají. Navenek tak ale nemusí vůbec působit. Zprvu za takové chování obvykle může počáteční zamilovanost, během níž si muž ženu idealizuje a věří jejím dobrým úmyslům. Později tak může činit jen proto, že má ze své ženy strach. Jenže tím, že činí postupně větší a větší ústupky, dominance jeho ženy se může zvětšovat a poslušnost partnera si může začít vynucovat zvýšenou agresivitou, neustálými hádkami, ponižováním, ale i citovým vydíráním. I když se nemusí jednat o případ domácího násilí, dominantně submisivní vztah k němu může mít skutečně velmi blízko. Záleží většinou na tom, kam až poslušný partner svou manipulátorku nechá dojít. Bohužel dost často místo toho, aby se vzepřel, začne si namlouvat, že je skutečně neschopný a špatný. Tím se ale postupně stává téměř nesvéprávným. Očekává se od něj naprostá oddanost a běda, když tomu tak není. Ne vždy se to i samotným ženám líbí Některé ženy rády rozhodují, plánují, organizují, mají rády věci pod kontrolou a tak jim vyhovují nekonfliktní muži, kteří neprotestují a vycházejí jim vstříc. Pokud ženy vládnou svým mužům, nutně to ale neznamená, že jim to ve své podstatě naprosto vyhovuje. Dost často se stává, že si submisi svého muže kompenzují dominantními milenci. Ze zkušeností psychologů jasně vyplývá, že žena si svého milence volí na principu kontrastu. I kdyby tak muž doma své drahé polovičce snášel modré z nebe, plně svou partnerku jen těžko uspokojí. Taková žena mu to totiž ani nedovolí. Mnohdy se stává, že svému oficiálnímu partnerovi záměrně sex odepírá. Většina mužů se po čase začne trápit Většině mužů začne po letech tento stav vadit a zatouží se také prosadit a sami sobě ukázat, že jsou dobří, mnohé dokážou a skutečně něco znamenají. Postupně tedy začnou doma s revoltou a v mnohých případech skončí s milenkou. Je to totiž ta nejjednodušší možnost, jak si zvednout sebevědomí a partnerku doma potrestat.