Začátek

Klikatím se mezi poli už dlouho. Za tu dlouhou dobu se po mě prošlo hodně nohou i nožiček. Tlapek i tlapiček. Ani si nevzpomínám na ty první.

Ale tyhle kroky, co cítím, jsou jiné. Ani nemohu rozpoznat, kolika lidem nebo jiným tvorům patří.

Většinu místních poznám, tyhle ale ne. Nebo se pletu ? Někdy po mě někdo jen přeběhne, z jedné louky na druhou, z jednoho lesa do toho na druhé straně.

Kroky, které teď cítím, ale nikam neběží. Jdou Nijak výrazně nepospíchají, ale ani se neloudají. Jdou asi tak rychle jako když něco hledáme a nevíme co. Jako když někam směřujeme a nevíme kam.

Jsem napjatá a zvědavá komu patří a kterým směrem se majitelé nohou a možná i kopyt nebo tlapek vydají. Za dalším kopečkem se totiž budou muset rozhodnout kam dál. Tam se totiž z jedné cesty na tři. To abych toho hodně věděla. Jsem cesta, tudíž rodu ženského a tyhle vlastnosti má prostě vše co jen trochu připomíná ženu. I cesta. Tu nevyjímaje.
Mezi tím došly kroky na rozcestí.

Tak ... a co bude teď ?
Kdo a kam a kterým směrem se vydá ?