Prázdniny jsou u konce, bohužel

Dnes jsem se rozloučil s mými pravidelnými výlety k Malhostickému rybníku. Je to letos naposled, kdy mohu sám před prací relaxovat v přírodě. Od pondělí začnu vozit moji drahou polovičku, od září všechny potomky. Zase jen škola, práce , povinnosti ...

Už i ptáčkové si všimli, že se konec léta blíží. Potvory jsou schovaný v rákosinách a nebo už vzali roha. Je vidět jen pár lysek a roháči. Kachnička po ránu žádná. Rákosníci zmlkli, jen občas nějaká ta sýkorka a hejnko mlynaříků. Ti jsou veselí furt. Jako by jim nic na světě nevadilo. Vše nahrazují tichoučkým, vesele optimistickým cvrlikáním. Také bych se chtěl cítit jako oni. Těm konec léta nevadí. Nebo to na sobě nedají znát.

Alespoň je teplo a sluničko se snaží dohnat, co nestihlo po celé léto. Už musí mít paprsky celé uondané. Važme si těchto krásných okamžiků.

Léto v klidu

Jak prožít letní prázdninové dny v klidu, v pohodě.

• Nekonat žádná závažná rozhodnutí (hlavně finanční)
• Zbytečně se nerozčilovat (především ve vlastní rodině)
• Pravidelně se zabývat maličkostmi, které potěší (krátké relaxační výlety, oblíbená hudba ...)
• Pracovní činnost omezit na minimum (jak v práci, tak hlavně doma)
• Vydatně spát

A jak to vypadá v mé praxi.
V práci jsem si musel objednat nové auto, které budu opět několik let těžce splácet a nakonec zůstane firmě. Potomci nás přemluvili na dovolenou u moře, takže nám opět nezůstanou žádné peníze na zvelebování našeho obydlí.
Naše pubertální děti nechtějí o prázdninách vykonávat pražádnou činnost, tedy kromě četby knížek a sledování oblíbených televizních nikdynekončících seriálů.
Minimálně obden, ráno před prací, navštěvuji svůj oblíbený rybník. Poslouchám právě se probouzející zástupce ptačí říše, zasněně pozoruji mlžním oparem pokrytou vodní hladinu, popíjím kávu z termiosky a snažím se totálně si vyčistit mozek.
V práci si pouštím svoji oblíbenou muziku, k večeru se začtu do knihy, a jdu zavčas a spokojeně spát.

Jen to omezení pracovní činnosti se mi moc nedaří ... možná přístí léto.

Dědictví otců

Dne 28. března 2004 zemřel ve věku 95 let jeden z nejznámějších a nejúspěšnějších francouzských spisovatelů, i u nás velmi oblíbený prozaik a dramatik Robert Merle. Narodil se 29. srpna 1908 v Alžírsku, poté žil ve Francii, vystudoval filosofii a anglistiku, učil a překládal a po úspěchu prvních románů se věnoval psaní. Merle byl třikrát ženatý a měl šest dětí. Od poloviny sedmdesátých let se soustředil na své největší dílo, třináctidílnou ságu z dějin Francie 16. a 17. století, z období náboženských válek mezi katolíky a hugenoty a z počátků vlády Ludvíka XIII. První šestidílný cyklus Fortune de France (Osudy Francie, 1977-1984) známe v češtině pod názvem prvního dílu jako Dědictví otců (české vydání má dohromady 3200 stran).

Hrdinou a vypravěčem je druhorozený venkovský šlechtic a lékař v královských službách Petr ze Sioraku. Stylizované, archaicky zabarvené vyprávění, inspirované stylem dobových kronik či pamětí, je plné humoru a dobrodružství a připomene romány Dumasovy, Merle však narozdíl od něj plně ctil historii a studoval archívy, kroniky apod. Do češtiny tuto šestici objemných románů přeložil kongeniálně bohatým a jadrným jazykem Miroslav Drápal(1916-1991).

Nyní mám rozečtěn 2. díl tohoto cyklu, "V rozpuku mládí", který popisuje studentská léta hlavního hrdiny Petra ze Siroaku. 

Poprvé jsem tento román četl ne svých studiích na vysoké škole a mohl jsem spolu s hlavní postavou prožívat jeho milostné zálety a zápletky, které tak trochu tvoří hlavní kostričku knihy, samozřejmě na pozadí historicky zřejmě přesně zpracovaných a popsaných tehdejších událostech.

Nyní po drahně letech, jsem se opět pokusil začíst se do této ságy, a povedlo se. Opět na mě příjemně působí Petrovy milostné až sexuální avantýry, tak jako za mlada.

Takže doporučuji.

("Toť vaše jizba, pane," pravila Fontanetka neodvažujíc se nabídnout více krom svých povinností.
"Vejdi," oslovil jsem ji a usedl na lůžko, přívětivě se usmívaje."Já bych ochotně přijal tvou pomoc, kdybys mi ji nabídla."
"Z plna srdce, pane," pravila dívčina a převelice půvabně poklekla k mým nohám, Krom toho její poloha mi skýtala vyhlídku do jejího živůtku, volně šněrovaného, aby nepotlačoval svůj obsah.)