Zase bude víkend

Dva dny doma s rodinou. Vlastně s částí rodiny. Starší děti budou na závodech.
Co mě zase čeká ?
Standardní rodinná komunikace.
Podívej na souseda, co zase dnes udělal. A večer jde na brigádu. Co jsi dokázal ty. Máš starý polorozpadlý barák a nemáš na jeho opravu. V práci stále na stejné pozici, zachvíli nebudeme mít ani na dovolenou. A co děti ? Jak zaplatíš jejich studium na vysoké škole ? Co jsi dokázal ? Jak si tě mám vážit ?
Výčitky, popichování, znevažování a srovnávání s jinými. A furt dokola.

Jak z toho ven. Lepší zaměstnání v mém věku asi už neseženu.

Kde jsou ...

R: Kde jsou, kdepak jsou naše velkolepý plány,
    kde jsou, kdepak jsou - na hřbitově zakopány.

1. Sedíš tu tiše jako pěna,
    žijem svůj život, no jak se říká - do ztracena,
    kde jsou, kdepak jsou naše velkolepý plány.

R: Kde jsou, kdepak jsou naše velkolepý plány,
    kde jsou, kdepak jsou písně nikdy už nedopsány.

2. Život byl prima a neměl chybu,
    teď je mi zima a nemám ani na Malibu,
    kde jsou, kdepak jsou naše velkolepý plány.

(Karel Plíhal - Kde jsou)

Prázdniny jsou u konce, bohužel

Dnes jsem se rozloučil s mými pravidelnými výlety k Malhostickému rybníku. Je to letos naposled, kdy mohu sám před prací relaxovat v přírodě. Od pondělí začnu vozit moji drahou polovičku, od září všechny potomky. Zase jen škola, práce , povinnosti ...

Už i ptáčkové si všimli, že se konec léta blíží. Potvory jsou schovaný v rákosinách a nebo už vzali roha. Je vidět jen pár lysek a roháči. Kachnička po ránu žádná. Rákosníci zmlkli, jen občas nějaká ta sýkorka a hejnko mlynaříků. Ti jsou veselí furt. Jako by jim nic na světě nevadilo. Vše nahrazují tichoučkým, vesele optimistickým cvrlikáním. Také bych se chtěl cítit jako oni. Těm konec léta nevadí. Nebo to na sobě nedají znát.

Alespoň je teplo a sluničko se snaží dohnat, co nestihlo po celé léto. Už musí mít paprsky celé uondané. Važme si těchto krásných okamžiků.