Může být příběh pohádka ?
Může. Záleží na okolnostech. Záleží na tom, kdo nebo co se potká. Kdo chce vyprávět a kdo poslochat.
Jdu po ulici a dívám se kolem sebe. Prší. Jdu schovaná pod deštníkem a nepospíchám. Nemusím. Mám svůj deštník. Stal se mojí součástí, patří ke mně. Je můj.
Poprvé jsme se viděli před rokem. Zaujal mne hned na první pohled. Sympaťák, Ale potřebuji ho ?
Poprvé jsme se viděli před rokem. Zaujal mne hned na první pohled. Sympaťák, Ale potřebuji ho ?
Nakonec jsem odešla bez něj. Odjela, nebyl z mého města.
Celý den jsem na něj myslela, mám nebo nemám : Moc se mi líbil.
Celý den jsem na něj myslela, mám nebo nemám : Moc se mi líbil.
Nakonec je můj, našli jsme k sobě cestu.
Ale co by dělal, kdybych ho někde zapomněla, čekal by, že se pro něj vrátím nebo by se těšil na nového majitele ?
Co když je větroplach, co když mu vadí déšť, co když má rád slunce, které vlastně nikdy neuvidí ?
Nechtěl by, abych ho ve větru pustila a on si mohl plachtit kam chce ?
Třeba až ke hvězdám ?
Co když je větroplach, co když mu vadí déšť, co když má rád slunce, které vlastně nikdy neuvidí ?
Nechtěl by, abych ho ve větru pustila a on si mohl plachtit kam chce ?
Třeba až ke hvězdám ?
Možná ho jednou pustím, možná, ale dnes ještě ne.
Nejsem připravená.
