Alzheimer

TERRY PRATCHETT DAROVAL MILIÓN NA VÝZKUM ALZHEIMEROVY NEMOCI (17. 03. 2008 )
Terry Pratchett se rozhodl darovat jeden milión dolarů britské nadaci zabývající se výzkumem Alzheimerovy choroby Alzheimer’s Research Trust. Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, při které dochází k postupné demenci. V současné době není známa příčina vzniku Alzheimerovy choroby. Hlavní změnou je ukládání beta-amyloidu v mozku a další změny, které postupně způsobí rozpad nervových vláken a nervových buněk. Alzheimerovou chorobou se mění také látková činnost mozku. Současná medicína tuto chorobu nedovede účinně léčit, pouze poněkud zpomalit její postup.Tato nevyléčitelná nemoc byla Terrymu Pratchettovi diagnostikována v prosinci minulého roku v její rané fázi.
Na konferenci obdarované britské nadace Terry Pratchett prohlásil: "Jedna moje část si je vědoma toho, že žijeme ve světě nových možností a vědeckého poznávání, ale část téhle vědy se podobá praktikám vůdů. Ale věda nikdy nebyla tak docela přesná a já bych klidně snědl výměšky mrtvého krtka, kdyby mi to dalo šanci bojovat."
(Převzato z www.discworld.cz)

A proč o to vlastně píšu ?
Rád čtu knížky toho báječného spisovatele, a je mi proto líto, že už jich asi moc nenapíše.
Alzheimer je hrozně zrádnej.
Zpočátku to vypadá, že se ni neděje. Výpadky krátkodobé paměti, problémy s psaním a mluvením. Vše se ale zhoršuje velice rychle. A v paměti zůstávají jen vědomosti, které tam byly uloženy již hodně dávno. Člověk si přestává pamatovat, co dělat před několika minutami, nefunguje orientace v prostoru a v čase. Začíná se chovat jako dítě, má radost z maličkostí, rád by byl prospěšný, a tak se snaží stále vykonávat nějakou činnost.
Není schopen nad prací moc přemýšlet a tak zvládně jen jednoduché a jasné činnosti. Bohužel si stále uvědomuje svoji nemoc. Rád by byl komunikoval, ale nejde mu to. Rád by se zapojil do všeho okolního dění, ale má strach, že to nezvládne. Bojí se styku s neznámými lidmi. Ale je rád mezi jeho vlastní rodinou a přáteli, kteří ho mají rádi.
A jak těmto lidem pomoci.
Je nutné s nimi komunikovat tak, aby porozuměli. Jednoduché otázky na které je možné odpovědět jednoduchou odpovědí.
Je nutné je zapojovat do všech činností které zvládnou, tak aby se necítili zbyteční.
Je nutné jim ukázat vaši lásku, a oni pak rádi prožijí ten krátký zbytek života, který mají.
Ale hlavně žádný soucit. Oni vědí, že jsou nemocní a není nutné jim to připomínat.

Moje paňmáma (v jejím případě nepoužívám to hanlivé slovo tchyně) trpí touto nemocí asi tři roky. Mám ji hrozně rád, nikdy mi neublížila, vždy se snažila mi pomoci. A chovala se ke mě, a stále chová, možná i lépe, než moje vlastní máma.
A teď je nutné jí to vrátit.