Nevymřou ...

Když za jarní, ještě ne tak teplé noci, uslyším ze zahrady poprvé melodický jemně cvrčivý zvuk, je mi jasné, že se opět vrátily mé zpívající žabičky-ropušky. Když jsem ten záhadný zvuk slyšel, před lety poprvé, tak jsem jako ptáčník hádal na cvrčilku, popřípadě krtonožku. A ona ropucha zelená (Bufo viridis), ohrožený a zvláště chráněný druh, ale v mém bazénku se jí líbí. A všichni kolemjdoucí se zajímají co mi to na zahradě tak pěkně zpívá. Turistická atrakce. A je tam vždy několik párečku, a asi si to náramně užívají. Už teď je bazének plnej slizovejch provázků s mrńavými černými žabými vajíčky.
(Neumím sice laticky, ale některé české názvy zvířátek, hlavně druhové jsou asi doslovně přeloženy : Bufo viridis - Ropucha zelená, Picus viridis - Žluna zelená, Lacerta viridis - kupodivu Ještěrka zelená)