Alzheimer

TERRY PRATCHETT DAROVAL MILIÓN NA VÝZKUM ALZHEIMEROVY NEMOCI (17. 03. 2008 )
Terry Pratchett se rozhodl darovat jeden milión dolarů britské nadaci zabývající se výzkumem Alzheimerovy choroby Alzheimer’s Research Trust. Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění mozku, při které dochází k postupné demenci. V současné době není známa příčina vzniku Alzheimerovy choroby. Hlavní změnou je ukládání beta-amyloidu v mozku a další změny, které postupně způsobí rozpad nervových vláken a nervových buněk. Alzheimerovou chorobou se mění také látková činnost mozku. Současná medicína tuto chorobu nedovede účinně léčit, pouze poněkud zpomalit její postup.Tato nevyléčitelná nemoc byla Terrymu Pratchettovi diagnostikována v prosinci minulého roku v její rané fázi.
Na konferenci obdarované britské nadace Terry Pratchett prohlásil: "Jedna moje část si je vědoma toho, že žijeme ve světě nových možností a vědeckého poznávání, ale část téhle vědy se podobá praktikám vůdů. Ale věda nikdy nebyla tak docela přesná a já bych klidně snědl výměšky mrtvého krtka, kdyby mi to dalo šanci bojovat."
(Převzato z www.discworld.cz)

A proč o to vlastně píšu ?
Rád čtu knížky toho báječného spisovatele, a je mi proto líto, že už jich asi moc nenapíše.
Alzheimer je hrozně zrádnej.
Zpočátku to vypadá, že se ni neděje. Výpadky krátkodobé paměti, problémy s psaním a mluvením. Vše se ale zhoršuje velice rychle. A v paměti zůstávají jen vědomosti, které tam byly uloženy již hodně dávno. Člověk si přestává pamatovat, co dělat před několika minutami, nefunguje orientace v prostoru a v čase. Začíná se chovat jako dítě, má radost z maličkostí, rád by byl prospěšný, a tak se snaží stále vykonávat nějakou činnost.
Není schopen nad prací moc přemýšlet a tak zvládně jen jednoduché a jasné činnosti. Bohužel si stále uvědomuje svoji nemoc. Rád by byl komunikoval, ale nejde mu to. Rád by se zapojil do všeho okolního dění, ale má strach, že to nezvládne. Bojí se styku s neznámými lidmi. Ale je rád mezi jeho vlastní rodinou a přáteli, kteří ho mají rádi.
A jak těmto lidem pomoci.
Je nutné s nimi komunikovat tak, aby porozuměli. Jednoduché otázky na které je možné odpovědět jednoduchou odpovědí.
Je nutné je zapojovat do všech činností které zvládnou, tak aby se necítili zbyteční.
Je nutné jim ukázat vaši lásku, a oni pak rádi prožijí ten krátký zbytek života, který mají.
Ale hlavně žádný soucit. Oni vědí, že jsou nemocní a není nutné jim to připomínat.

Moje paňmáma (v jejím případě nepoužívám to hanlivé slovo tchyně) trpí touto nemocí asi tři roky. Mám ji hrozně rád, nikdy mi neublížila, vždy se snažila mi pomoci. A chovala se ke mě, a stále chová, možná i lépe, než moje vlastní máma.
A teď je nutné jí to vrátit.

K zamyšlení

"I'd rather spend my life close to the birds, than waste it wishing I had wings."

"Mnohem raději prožiju život s ptáky, než abych ho promrhal sněním o křídlech."
(volně přeloženo, zdroj TV Nova, 7.9.2009, Dr. House)

Draci

Draci se dělí do dvou základních kategorií :

1) Draci papíroví (sem patří i draci existující díky igelitu, kartónu či jinému větruvzdornému materiálu)

2) Draci mýtičtí (sem patří všechny ty šupinaté příšery, které se vyskytujou v pohádkách a fantasy knížkách)

Dnes se budeme věnovat kategorii draků papírových. Základem pro pouštění papírového draka je trocha volného času, správné počasí, dlouhý provázek a samozřejmě drak.

Trocha volného času se tuto sobotu našla, trošku foukal i vítr a draka jsme dostali od firmy Opavia. Zadarmo. Tedy za sušenky. Variantu BeBe Brumík v letadle. Ne zrovna papírovou variantu, ale nevadí, tuto maličkost jsme v klidu ignorovali. Poctivě jsme si ho vymalovali pastelkama a hůrá do přírody. Zrovna jsme si

vybrali stejnou dobu a místo jako místní myslivecký svaz, ale ani nás, ani je, to nerozházelo. Oni přežili náš radostný řev, a my jejich rány brokovnicí do kachen (to jako ptakomil sice neuznávám, ale raději se nesnažím jim to rozmluvit).

A drak opravdu letěl. Sice ne furt, ale když se k tomu přidal alespoň poklus, tak bylo vyhráno.

Už se těšíme na pořádný podzimní vítr. To bude polítání.

Stráže! Stráže!
(Terry Pratchett)
Kapitán Elánius uctivě převedl Patricije napříč ulicí a vešel s ním do uličky Náhlého štěstí. Tam mu ukázal zajištěnou stopu.

"To jsou otisky nohou, pane," řekl. "To by nám celou věc poněkud vyjasňovalo, pane. Je to spíš otisk něčeho, co bychom mohli nazvat drápy, nebo ještě přesněji spáry."

Patricij zíral na otisky v bahně. Jeho tvář nesla naprosto neutrální výraz.

"Aha," řekl nakonec. "A máte nějakou teorii, která by to vysvětlovala, kapitáne?"

Kapitán teorii měl. V těch dvou hodinách do svítání ho napadlo všechno možné, mimo jiné i několik teorií, z nichž se mu neustále vracela především ta první, která mu říkala, že udělal zásadní chybu v okamžiku, kdy se narodil.

Pak i na Stínov pronikly první paprsky zeměplošského rána a on byl stále ještě naživu a neupečený. Rozhlížel se kolem sebe s přihlouplou úlevou a necelý metr od sebe uviděl otisky. Byl to okamžik, kdy litoval, že už stačil vystřízlivět.

"Víte, pane," zaváhal, "všichni víme, že draci se už přes tisíc let počítají k vyhynulým zvířatům, pane, ale -" "Ale co?" Patricijovy oči se zúžily.Elánius vstoupil na tenký led.

"Ale, pane, je tady důležitá jedna věc, vědí to ti draci? Seržant Tračník tvrdí, že zaslechl takový kožnatý, šupinatý zvuk těsně předtím, co... předtím, než..., než se stala ta věc."

"Takže vy si myslíte, že do města přiletěl nějaký vyhynulý a pravděpodobně jen mytický drak, přistál v té úzké uličce, zpopelnil skupinku zločinců a zase si letěl svou cestou?" upřel na něj pohled Patricij. "V tom případě bychom mohli říci, že to bylo velmi sociálně založené zvíře.""

No, když to berete takhle, pane -"

Jestli není lepší se oběsit

Horoskop na pátek 4. 9. 2009 - Vodnář
I dnes můžete více ztratit než získat, proto jednejte uvážlivě. Raději za každou cenu neprosazujte svoji metodu, ale snažte se pro řešení vzniklých potíží získat co nejvíce času, neboť ten jediný bude vaším spojencem. Mějte oči v zaměstnání otevřené, možná se nevyhnete intrikám.

... mám takovej dojem, že tohle je můj horoskop na celej letošní rok ...
(A ještě navíc intriky v práci, to je fakt drsný)

Léto 2009

Prázdniny nám skončily. Zase.
Včera začal opět klasický celoroční stereotyp. Ráno vzbudit rodinu, připravit rodinu, dopravit rodinu. Školka, škola, jedna práce, druhá práce.
Tak ještě nějaká ta vzpomínka na letošní letní dovolenou. Toto jsou opravdu jediní (teda mimo vrabčáků a racků) zástupci ptačí říše v destinaci, kterou jsme navšívili.

Volavka stříbřitá - Egretta garzetta
Hrdlička senegalská - Streptopelia senegalensis.
Orlovec říční - Pandion haliaetus

A pak nějakej bílej holub.

Ale jinak tam bylo fajn.

Voňaví turisté - Bludiště u Mšena

Jako každý začátek prázdnin, i tento rok jsme strávili pár dnů v prastaré maringotce na zahradě u městečka Mšeno. Zahrada se nachází na okraji Kokořínské CHKO a je báječným výchozím místem pro výlety po okolí. Nejbližší turistickou atrakcí je tzv. Bludiště - klikatá cestička uprostřed pískovcových skal. Nenáročný výlet tak na 20 minut poklidné kochací chůze.
Už při vstupu do skal mě zarazil u silnice parkující autobus. Tady v těchto zapadlých místech nikdy nic neparkovalo. SZP s "T" na druhém místě. Že by nějaká Morava. Že by Ostrava.Olomouc má "O", "S" jsou střední Čechy, na Ostravu zbývá "T". A úsudek byl správný. Zájezd turistů. Ale něco je na nich divnýho. Kápla na to moje drahá polovička. Jsou nějak moc čistě oblečení, voňaví turisté. Nemají na sobě takové hadry jako já, vytahané trenýrky, upocené triko špinavé od trávy, hlíníkovou bandasku na borůvky v ruce.
Asi musím jít do sebe, každé ráno čisté ponožky a slipy, do lesa si převlíct triko a hlavně nové šortky.
A turistické hole, na ty se nesmí zapomenout.

A tak tady bývalo vždycky krásně ...

Už se sem nevejdem - Lejsek šedý (3)

Jsme už moc velicí a do našeho prťavého hnízda se už nevejdem.
Asi se naučíme lítat, jako taťka s mamkou. Budeme moci spolu honit tu malou okřídlenou havěť co nám rodiče cpou do zobáčku a co nám tak chutná.
To bude paráda ...

Bráška se nám nějak zapomněl vyklubat, no alespoň jsme se nemuseli tlačit.

Začínají prázdniny ...

Začíná nám prázdninový rytmus života. Klídek, pohoda, slunění na zahrádce, četba knih oblíbených autorů ...

Žádná práce, žádný shon, žádné nervování ... relaxace.

Plně doufám, že mám pravdu

Starostliví rodiče - Lesek šedý (2)

Nějak jsem propásl dobu sezení na vejcích a tak máme již vylíhnuto. Čtyři malá holátka (no teď už moc holá nejsou). A rodiče jsou na roztrhání. Při mém pokusu o vyfocení hnízda, zběsile poletují kolem a moc se jim to nelíbí. Vůbec se jim nedivím, tak jen pár fotek a pryč. Dokud jsou v hnízdě, tak o mladé strach nemám. Horší to bude, až se budou snažit se z hnízda dostat. To pak musím být v pozoru, a odhánět kočky od snadného úlovku. Jednou jsem se opravdu snažil jim vysvětli, že toto není ta správná potrava pro ně, ale asi to nepochopily. Tak je budu muset přecpávat. Možná, že když budou mít bříška narvaná k prasknutí, tak je přejdou chutě.
Možná ...
Ještě jsem asi dlužen popis ptáčka.
Velikosti štíhlejšího vrabce, působí spíše drobnějším dojmem.Světlounce béžové až bělavé bříško, slabě proužkované, svrchchní část hnědá (dobře řeknu šedo-hnědá, ale to se pak cítím jak barvoslepej).Samec je stejně zbarvený jako samička, jen o něco výraznější. Výrazným poznávacím znakem je chování.Lejsek rád sedí na nějakém vyvýšeném mítě, tyčka, kůl, trámek a nervozně pocukává křídly a ocáskem. Pak se najednou vznese do vzduchu, něco uloví do zobáčku a zpět na svoje stanoviště.
A šedý opravdu moc není ...

Ptačí mucholapka - Lejsek šedý

Před 3 roky jsem by štěstím bez sebe , když se mi na nedodělané špaletě v rohu okna zahnízdil páreček Lejska šedého Muscicapa striata.

A letos, po dlouhé době, je to podruhé. Rodiče, někdo z potomků. Těžko říci. Kolik se takovej lejsek může dožít let. Nejstarší chycenej jedinec byl 7 -mi letý. Výlučně tažný druh, zimující ve střední a jižní Africe. To je flák cesty, a trefí i ke mě na vesnici. Proto asi hnízdí tak pozdě. Je konec června, ostatní ptáci to mají už za sebou.

Hnízdo staví spíše samice a na vejcích sedí taky ona sama, asi 14 dní. Samec se o ní samozřejmě stará. Nosí jí hmyzí pochutiny. Taková hlupatá housenka, to je žůžo. No to je asi blbost, chytají a pojídají hlavně dvoukřídlý hmyz tzn. mouchy, komáry, ovády (česky hovada) a motýly.

Létající mucholapky, tak jim říkám já. Jejich obratnost je vyhlášená. To co si dovolí se svým mrňavým tělíčkem dělat ve vzduchu, to je opravdu paráda. A na konci vždy mají něco v zobáčku.

A ještě poznámka k českému názvosloví. Proč se strakapoud jmenuje strakapoud (či strakapúd), na to jsem nepřišel, ale lejsek je ještě záhadnější. Lejsá se k něčemu či k někomu. Hmm ...

A latinsky. TO JE PARÁDA. "Muscicapa" znamená doslovně mucholapka. A druhový název "striata" - Striata in Latin means "lined or striped". To asi znamená zlinkovaný či proužkatý. Prostě různě pruhovaný, a to on opravdu je. Na bříšku.

Letní mistrovsvtí ČR staršího žactva v plavání

Tento víkend 20,-21.6.2009 se uskutečnily v Chomutovském 50-ti metrovém bazénu republikové závody starších žáků. Naše dvojčata se na tento důležitý závěr plavecké sezóny náležitě těšila, a chtěla "vylovit" i nějakou tu medaili.A podařilo se.
Míša se stal 4 x mistem ČR (50 a 100m volný způsob, 100m znak a 200m polohový závod) a dvakrát byl "pouze" stříbrný (200m vloný způsob a 200m znak).A Verča také excelovala, a poprvé si doplavala pro zlato na 200m znak a doplnila to bronzem na 100m znak. No prostě paráda.Ale je to o nervy, člověk nespí, nejí (to jsem přehnal jíst se musí), snaží se povzbudit. A na konci je vygumovanej víc než přímí účastníci. Tak zase za půl roku ...

Třídní sraz

V pátek 19.6.2009 proběhl třídní sraz, setkání po X letech od maturity. Kulaté výročí. Spočítání dětí, milenců a milenek, úspěšně absolvovaných chorob a vypadlých zubů. A u těch dětí ještě odpověď na otázku "A s jednou ženou ?" - "Jo furt s jednou a tou samou". Třeba to není v kurzu. Pánové v letech si hledají mladé, krásné a naivní přítelkyně, a matky odrostlých dětí zase atraktivní a pozorné muže typu svalovec/podnikatel. Takže zase nejsem "in".No co se dá dělat.
Ale jinak to bylo fajn. Vyštrachal jsem černobílé fotky z posledního zvonění, ty měly úspěch, oblékl si převážně černé triko a jeansy, to abych vypadal jako štíhlý klučina a vyrazil za zábavou. Těch pár hodin uteklo velice rychle, pár lidí jsem opravdu rád, po několika letech, viděl, sraz se celkem poved.

Před tím, než se všichni rozprchli, jsem požádal vrchního, aby nám udělal společné foto, se slovy napráskejte toho víc, tomu foťáku to nevadí, já pak z toho něco vyberu. Hmm... , výběr z těch dvou fotek, co udělal byl opravdu složitej. A to se tam ještě udělala nějaké mlha či co, takže výsledek je takový jaký je.

Samá kulatá výročí ...

Včerejší den jsme oslavili v kruhu rodinném kulaté výročí naší svatby. Je opravdu hrozné, jak ten čas utíká, my stárnem, děti dospívají, svět se mění ...

Na ten samý den připadlo i 100-leté výročí narození herce Karla Högera. V rádiu na ČRo 3 teď dávají na pokračování vzpomínkovou četbu z knihy Rudolfa Těsnohlídka Liška Bystrouška.Pár dílů jsem odposlouchal, ale žádný velký kulturní zážitek jsem z toho neměl. Možná kdyby na to byl čas.

A jak si tohoto umělce pamatuji z dětských let já.

No hlavně z Povídání o pejskovi a kočičce of Josefa Čapka - tato kniha se mi vždy okamžitě spojuje s jeho hlasem. A většinu pohádek jsem znal nazpaměť. A ty malý černý kulatý placky, které se strkaly na kovový trn a pokládalo se na ně to umělohmotný ramínko s jehlou na konci, ty jsou taky ještě někde schovaný.A pak ještě jím čtené zlidovělé pohádky - Červená Karkulka, Perníková chaloupka, O Smolíčkovi, Šípková Ruženka.Na ty jsem dostal zákaz, abych děti nestaršil a neměly divoké sny.

A teď si ještě vzpomínám na Rumcajse, Dášenku a Broučky. Samé klasiky dětských let. Doprčic, to je ale dávno.

A ještě jedno výročí. Zítra v pátek máme třídní sraz se spolužáky z Gymplu. A od maturity to taky vychází na zakulacený počet let.Tak jsem na to zvědavej, setkání zoufalců středního věku :-(

Není nad dobrě vychlazené pivo

Blíží se poslední středa v měsíci, a to znamená, že opět vynechám pravidelnou návštěvu oblíbeného restauračního zařízení.
K tomu není co dodat. Jen možná pár citátů :

Výsměšek spokojeně mlaskl. "No, musím říct, že my tady v Ankh-Morporku dobře víme, co se dává do dobrého piva," prohlásil. Mágové přisvědčili. Oni to taky věděli. Proto pili gin s tonikem. (Terry Pratchett - Těžké melodično)

Párty byla v plném proudu. (...) Mágové spolu navzájem švitořili s nucenou veselostí lidí, kteří se vidí celý den, a teď se ještě k tomu musí sejít i večer. (Terry Pratchett - Sekáč)

„Dobré ráno,“ řekla a začala se přehrabovat ve svém pytli. Jmenuju se Gyta Oggová, mám patnáct dětí, tohle je moje kamarádka Esme Zlopočasná, jedeme do Ankh- Morporku, dal by si někdo chléb s vajíčkem na tvrdo ? Mám jich spoustu. Spal na nich sice kocour, ale nic jim není, podívejte, stačí takhle udělat a narovnají se. Ne ? Jen si poslužte. Počkejte, mrknu, co tady ještě mám… aha, nemá s sebou někdo otvírák na pivo ?“
Muž v rohu naznačil, že on by něčím takovým disponoval.
„Výborně,“ přikývla Stařenka. „A má někdo něco, z čeho by se dala láhev piva vypít ?“
Další muž s výrazem naděje přikývl.
„Výborně,“ řekla Stařenka. „A teď, má někdo láhev piva ?“
(Terry Pratchett - Maškaráda)

Koťata

Dlouho trvalo, než jsem tyto již prastaré fotky vyštrachal. Abych se taky ukázal jako milovník kočičího plemene. První porod zakladatelky našeho kočičího rodu - Micky. Asistoval jsem celý večer a narodila se čtyři krásná koťata. Kdo ví, kde je jim konec. Teď je už Micka zasloužilá babička, žije stále u nás, ale další potomky jsme jí zakázali.

Sýkora koňadra

V sobotu brzy ráno jsem vyrazil na výlet na můj oblíbený kopec Hradiště u Habří. Je to taková moje relaxace, odpočinek od každodenního shonu a rutiny. Pozoruji východ slunce, snažím se zahřát jeho jarními paprsky a když to nepomáhá, doplním tepelnou energii kávou z termosky. Kolem švitořej ptáčkové, ale jinak je všude klid a pohoda. Vypínám mozek, medituju, a hledám odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec ...
Pořídím pár foto-krajinek a snažím se vyfotit i pár hodně vzdálených zpívajících strnadů. A tu na nejbližším keři přistává sýkora koňadra Parus major, ignoruje moji maličkost a prozpěvuje si. Asi taky vypnula mozeček a instinkty a medituje :-)

Nevymřou ...

Když za jarní, ještě ne tak teplé noci, uslyším ze zahrady poprvé melodický jemně cvrčivý zvuk, je mi jasné, že se opět vrátily mé zpívající žabičky-ropušky. Když jsem ten záhadný zvuk slyšel, před lety poprvé, tak jsem jako ptáčník hádal na cvrčilku, popřípadě krtonožku. A ona ropucha zelená (Bufo viridis), ohrožený a zvláště chráněný druh, ale v mém bazénku se jí líbí. A všichni kolemjdoucí se zajímají co mi to na zahradě tak pěkně zpívá. Turistická atrakce. A je tam vždy několik párečku, a asi si to náramně užívají. Už teď je bazének plnej slizovejch provázků s mrńavými černými žabými vajíčky.
(Neumím sice laticky, ale některé české názvy zvířátek, hlavně druhové jsou asi doslovně přeloženy : Bufo viridis - Ropucha zelená, Picus viridis - Žluna zelená, Lacerta viridis - kupodivu Ještěrka zelená)

Rehek domácí

Venku prší, dětem se nechce do školy, mé maličkosti do práce. Den určený pro lenošení v posteli. Při pohledu z okna na promočenou zahradu zaujme ptáček vesele poskakující a ignorující jarní lenivou náladu.


Sameček Rehka domácího (Phoenicurus ochruros) má úplně jiné starosti. Musí taky zaopatřit rodinu, sehnat něco do zobáčku, přežít. Ale počasí mu asi vyhovuje. Nebo alespoň tak vypadá. Radostně.

Vítání ptačího zpěvu Duchcov

Jako každý rok, i tento první květnový víkend byl věnován mezinárodní akci milovníků ptactva a to "Vítání ptačího zpěvu".

Letos jsem vynechal pravidelnou návštěvu jediné dvoudenní akce a to na Mělnicku (možná příští rok), a vyrazil jsem na nejbližší místo a to do Duchcova.
Sešlo se asi 20 nadšenců + 4 organizátoři, takže plno lidiček. A bylo to celkem fajn.


V čem tyto akce vlastně spočívaj. Lidi, kteří tomu problematice rozumí vymyslí termín a místo konání. Seznam těchto akcí je dostupný na webu ČSO http://www.birdlife.cz/ (Česká společnost ornitologická). V den konání přijdou zájemci o tuto akci, rozdělení do několika skupin :
Skupina A - ti, kteří tomu nerozumí, ale mají o věc zájem
Skupina B - ti, kteří tomu nerozumí, mají o věc zájem, ale tváří se jako že tomu rozumí
Skupina C - ti, kteří tomu opravdu rozumí
Skupina D - ti, kterým je to jedno

Já se pohybuji na rozhraní skupiny B a C, někdy si myslím, že jsem už C, ale lidičky z C mě usvědčí v tom, že jsem ještě B. A do skupiny D, patří většinou děti. Těm je to šuma fuk, hlavně že jsou rodiče spokojeni.

A teď vlastní akce. Vše probíhá následnovně. Ti, ze skupiny C (většinou organizátoři), vidí, či spíše slyší nějakého toho opeřence a upozorní na to lidi spadající do ostatních skupin. Ti se doporučeným směrem podívají donesenou optikou a říkají, "Jééééé, ptáček, ten je ale krásný !!!!". A vytáhnou kvalitní kompaktní fotoaparáty a na vzdálenost více než 20 metrů pořizují vlastní foto dokumentaci. A tak to jde až do konce, kdy utahaný, ale spokojený organizátor oficiálně ukončí akci se slovy "Tak zase napřesrok". Udělá si čárku do svého deníčku a těší se na další víkend, kdy vyrazí opět do přírody, ale už pouze s lidmi skupin C a A (učitelé a žáci).

Prostě opravdu parádně prožitý den.

Návštěva restauračního zařízení

Ve včerejších večerních hodinách měla proběhnout pravidelná měsiční návštěva oblíbeného restauračního zařízení.
Sejde se tlupa kamarádů, a společnými silami zdolá několik zajisté čerstvě uvařených chladivých moků a tepelně upravených kůsu mrtvých zvířat